|
|
Vzpomínáte ještě na megalomanskou marketingovou kampaň společnosti Microsoft, která se chlubila tím, že Londýnská burza přechází na Windows Server? Pokud navštěvujete některý z technických webů, tak jste této kampaně nemohli být ušetřeni.
Po mnoha problémech, výpadcích a ztracených miliardách museli manažeři stáhnout ocas a navzdory marketingovým žvástům sáhnout po nenáviděném Linuxu a Solarisu.
Microsoft se tak dostal do nepříjemné pozice - marketingové žvásty se ukázaly jako liché a celá kampaň a investované miliony nyní působí docela komicky. Bude tato kampaň ale neúspěšná? Zřejmě nikoliv. Linux totiž zcela jistě žádnou protikampaň nepodnikne a v hlavách mnoha uživatelů internetu tak navždy v podvědomí zůstane fakt, že “Windows je spolehlivější, než Linux”.
P.S. Samozřejmě se zde nejedná o souboj dvou operačních systémů, ale především dvou ucelených řešení, postavených na různých operačních systémech. V každém případě na tom ale MS založil svou kampaň a teď si jí vyžere do dna…
Mnohdy slýcháme, jak je přechod na Linux pro začátečníky obtížný, ale těžko dnes potkáme někoho, kdo by přecházel opačným směrem. Mě se to dnes víceméně povedlo, když jsem byl okolnostmi donucen pod Windows XP(SP3, všechny aktualizace,..) chvíli pracovat.
Upozornění: Vím, že Windows XP je dnes již zastaralý systém, ale většina firem se jej stále drží a i mnozí uživatelé jej v diskuzích stále vychvalují oproti novinkám z dílny MS. Neberte proto prosím tento zápisek jako porovnání jednotlivých operačních systémů, ale jako soupis problémů, na které narazí člověk zvyklý na Linuxový desktop(V mém případě Debian Lenny GNU/Linux).
Jednoho krásného dne(konkrétně dnes) vyvstal v práci nezvyklý úkol. Bylo třeba otestovat jednu aplikaci na desktopu s Windows a jak už to tak bývá, musel jsem to udělat sám. Windows XP mi nejsou nijak cizí systém a dlouhá léta jsem je sám používal. Proto jsem vždy věděl, kam šáhnout a jak postupovat. Myslel jsem tedy, že to bude docela hračka. Tento úkol mě ale nakonec stál nejen trochu času, ale i zničené nervy a vyrvané vlasy.
Zapnout počítač, přihlásit do domény a jede se….
Hned po startu systému jsem měl pocit, že mi nefunguje myš. Po chvilce jsem zjistil, že sice 
funguje, ale kurzor se pohybuje šnečí rychlostí. Doplazil jsem se tedy do nastavení myši v ovládacích panelech a nastavil nejvyšší možnou rychlost pohybu kurzoru. Jenže chyba lávky. Kurzor se sice pohyboval rychleji, ale na pohodlnou práci to rozhodně nestačilo. K přejetí zleva doprava na displeji o rozlišení 1600×1200 musel hlodavec urazit přes deset centimetrů a bylo proto nutné při práci zvedat ruku. Co s tím? Než abych sháněl nějaké hacky a pochybné freewary jsem se rozhodl, že to tu chvíli přetrpím.
Pokud jde o “linuxové” vychytávky, tak jsem se již nějak smířil s faktem, že ve Windows nejsou virtuální plochy a že se bez nich dá (chvíli) i žít, ale práce bez kopírování prostředním tlačítkem, absence funkce always-on-top a nemožnost scrolování v neaktivním okně je pro mě utrpením. Jsou zkrátka věci, na které když si jednou zvyknete, už se bez nich neobejdete.
Jistě nelze očekávat u Windows UNIXový souborový systém(přestože pod pokličkou už dávno je, akorát je uživateli skryt), ale co je moc, to je příliš. Stáhl jsem si pomocí Firefoxu instalační soubor jednoho programu, který jsem potřeboval spustit s parametry z příkazové řádky. Když jsem se podíval kde se soubor nalézá, objevil jsem obskurní složku “My Documents”. Cesta žádná, ale naštěstí tam byla možnost přejít o úroveň výš, což jsem vyzkoušel. Dostal jsem se do ještě obskurnější složky “Desktop” a výš už to nešlo. Tak a co teď? Naštěstí mám s Windows zkušenosti a tak se mi podařilo soubor nalézt. Kdybych ale nebyl “profík”, tak bych se z té adresářové struktury asi zcvoknul.
Rozbalil jsem soubory a koukám, že se zřejmě pokazil archiv, protože zmizely přípony. Ovšem… u známých typů souborů přípon se tato nepodstatná informace skrývá. Nikdy jsem ale nepochopil důvod.
Ano, Windows jsou klikací systém a málokdo potřebuje bušit příkazy do konzole. Ta parodie na
terminál, která se skrývá pod názvem cmd, mě ale dostala do kolen. Něž takovouto příkazovou řádku, to snad radši hliněné destičky. (Ponechme teď stranou základní nedostatek vyplývající z faktu, že většina programů pro Windows vůbec s CLI nepočítá a tak není možné jednoduše automatizovat veškeré činnosti.) Od časů MS-DOSu urazil cmd velký kus cesty - MS přidal doplňování(jen názvů souborů), které ale bohužel nefunguje. Když napíšu kousek názvu a pokusím se doplnit tabulátorem, cmd tam prskne první soubor splňující kritéria, který mu padne pod ruku. K čemu taková funkce proboha je?
Další problém spočívá v nemožnosti cokoliv z této parodie kopírovat. Označit text se tam prostě nedá. A proč proboha není možné libovolně roztáhnout konzoli do šířky(jde to jen zdlouhavě v nastavení, nejde to jednoduše nastavit dle aktuální potřeby)? A proč se mi výpisy nezalamují, když naopak okno zúžím? O dalších nedostatcích se snad ani nebudu zmiňovat.
Z programu “cmd” mám zkrátka takový pocit, že by systému Windows XP nejlépe prospěl tím, kdyby tam vůbec nebyl
Je toho ještě mnoho, z čeho mi naskakovala husí kůže při představě, že jsem v tomhle někdy pracoval. Každá změna potřebuje restart (stalo se mi například při změně rozložení klávesnice), programy se musí složitě hledat na internetu a ručně stahovat a instalovat, IE8 se instaloval snad půl hodiny, …
Windows XP rozhodně není špatný systém a má i své světlé stránky. Pro člověka zvyklého na Linux je to ale peklo nejtěžšího kalibru, se kterým se těžko bojuje. (A ano, Linux většinu těchto nedostatků neměl ani v roce 2000, i když měl zase jiné)
Upozornění: Ještě jednou opakuji, že si uvědomuji, že se jedná o systém z roku 2000 a že dnes už možná nové verze Windows mnohé z těchto nedostatků odstranily(ale pokud vím, tak to u většiny neplatí). Dodnes ale slušná řádka lidí používá právě Windows XP a nedá na ně dopustit. Pro Linuxáka je ale jejich použití takřka nemožné. Proto prosím, abyste se v diskuzi vyhnuli komentářů, že mám porovnávat s Windows 7 a povídání o tom, že na Linux neexistují programy a ovladače. Toto bylo srovnání uživatelského rozhraní. Vyhrazuji si právo mazat příspěvky, které budou zaplevelovat(doufám, že podnětnou) diskuzi.
volný překlad:
“Kopírování hudby ničí zisky nahrávacím společnostem …. druhou stranu kazety jsme nechali prázdnou, abyste mohli pomoci”
.
Nadpis je možná trochu bulvární, ale co se zde chystám navrhnout by možná skutečně mohlo vyřešit všechny aspekty současného počítačového pirátství, ať už se jedná o software, filmy, či hudbu. Již žádné kriminalizování “pirátů”, ignorování autorských práv, ani výpalné.
Jaká je dnes vlastně situace? Svět se dělí na dvě skupiny lidí - jedni respektují autorská práva a chápou, že když chtějí užívat výtvory někoho jiného, je třeba zaplatit. Na druhé straně zde máme lidi, kteří kradou hudbu, filmy a software v extrémním objemu jen proto, že je to tak jednoduché se slovy “přeci za to nebudu platit, když nemusím”.
Stačí nahlédnout no některé z diskuzí, dotýkajících se problematiky pirátství a narazíme zde na podobné výroky:
bitterman(games.tiscali.cz): “pirátím, páč to je zadarmo a nemám na to kupovat si každé měsíc 2 hry”
Host(technet.idnes.cz): “když někomu něco ukradneš, tak mu to chybí. Když si stáhneš písničku, kterou by sis nikdy na disku nekoupil, tak nikomu nic nechybí”
Misha(torrentblog.net): “Nevíte někdo kde stáhnu Photoshop?? stáhla jsem si k němu Keygen a jako vůbec nemám páru co stím?? Pomoccc :o((”
Proč tito lidé tolik potřebují drahý komerční software, desítky her a gigabyty písniček? Nežili by snad plnohodnotný život, kdybychom jim toto všechno upřeli? Byli by pro neznalost posledního alba 50cent vyčleněni z kolektivu? Řekněme, že ano. Jak k jejich chování ale přijdou lidé, kteří vše poctivě kupují a mají tolik rozumu, že když na něco peníze nemají, tak se bez toho obejdou? Stát je tu (mimo jiné) od toho, aby zajistil základní životní potřeby i těm lidem, ke kterým nebyl osud milosrdný. Může tedy (na základě zákona) omezit práva autorů a těmto lidem dopřát legální stahování. Jak ale poznat, kdo je skutečně tím sociálním případem a kdo by si mohl autorsky chráněná díla a software kupovat?
Stačilo by, aby každý pirát byl jednoznačně odlišitelný. V jeho sociální vrstvě nijak postižen nebude(protože stahovat tam budou všichni) a morální kredit těch lidí, kteří respektují duševní vlastnictví, bude na první pohled zřejmý.
1. prohřešek … napomenutí
2. prohřešek … napomenutí
3. prohřešek … tetování
V dnešní době je možné si nechat tetování odstranit a tak by se napravení hříšníci, kteří slíbí že už to nikdy neudělají, mohli na vlastní náklady zařadit opět mezi slušnou společnost.
Jistě namítnete, že není možné tetováním značkovat děti. Za děti ale zodpovídají jejich rodiče. Ti budou mít tři možnosti: Buď svým ratolestem koupí vše na co si ukáží, nebo jim vysvětlí, že krást se nemá a že když na něco nemají, tak to nepotřebují. No a třetí možností je tetování pro rodiče, na kterém bude stát “vychovávám sociální případ”.
Piráti by takto mohli být zcela beztrestní a bylo by rovněž možné zrušit nemorální poplatky za média. Hudební scéna by se pročistila od individuí, které těží peníze z OSA jenom proto, že se znají s Petrem Jandou, všichni by používali legální software a piráti by si ze svého tetování mohli udělat kastovní odznak.
Co myslíte? Byli bysme potetovaní všichni? 
Tak je to tady. Právo amerických nahrávacích společností už dorazilo i na starý kontinent a skončila jedna z ikon internetu - torrent tracker thepiratebay.org.
Bylo jen otázkou času, kdy k tomu dojde a tak dnes nařídil švédský okresní soud internetovému providerovi Black Internet, který poskytoval serveru thepiratebay konektivitu, odříznout připojení pod pohrůžkou pokuty 500 tisíc švédkých korun(asi 1 milion czk).
Rick Falkvinge, který je lídrem thepiratebay, k tomu dodává: “Je to směšné. Soud si zřejmě myslí, že je nadřazen ústavě“. (thepiratebay ve skutečnosti neposkytuje žádná autorsky chráněná díla, jen usnadňuje sdílení souborů mezi uživateli. Podle stejné logiky by mohla být uzavřena polovina internetu - všechny internetové vyhledávače, internetová úložiště, blogy(i sem mohu dát například text copyrightované písničky)).
Provozovatelé piratebay se ale nevzdávají a flintu do žita rozhodně nehází: “MAFIAA investovala miliony dolarů a neuvěřitelné množství času do prosazení tohoto zákazu. Odhadujeme, že také trochu upláceli, jelikož rozhodnutí soudu porušuje tolik zákonů nejen
ve Švédsku, ale i v EU, a to nezmiňujeme lidská práva. Co z toho maji? Tříhodinový částečný výpadek.” Proto se také rozhodli poslat lidem z RIAA následující tričko:
“Strávil jsem měsíce dřiny a miliony dolarů, abych zavřel The Pirate Bay a vše, co z toho mám, je toto krásné tričko”
Zřejmě tedy není všem dnům konec a o piratebay ještě uslyšíme. Našel jsem dokonce zvěst, že by měl běžný provoz pokračovat zítra ráno.
Pokud sledujete dění okolo stíhání počítačových pirátů, jistě vám neunikl případ svobodné matky Jammie Thomas-Rasset , která byla odsouzena k uhrazení pokuty 1,9 milionu USD za to, že stáhla a sdílela 24 písniček pomocí P2P sítě kazaa. Máme tady před sebou cifru, jejíž rozměr si lze asi těžko představit. Průměrný roční plat ženy v USA je 34 tisíc USD. Pokud by tedy tato žena nejedla, nepila a nebydlela, mohla by s podobným příjmem zaplatit pokutu již za 55 let.
Co jí tedy nyní čeká? Zřejmě obstavení platu a životní minimum po zbytek života. Jaké vyhlídky má průměrný vrah v USA? 20 let vězení a svoboda. Tato žena se “svobody” nedočká nikdy, bude zkrátka žít jako žebrák. Pokud si tedy nevezme život(což jí nijak nepřeji, ale na druhou stranu by to mohlo rozvířit stojaté vody diktatury mafiánů z ochraných svazů a nahrávacích společností).
Obhajoba je zde jednoznačná: Společenská nebezpečnost přeci není taková, aby musel následovat trest, který provinilci zničí celý život. Armády právníků ale stojí na straně mafiánů a ti dokáží divy. O podobné případy se docela zajímám a zatím jsem nikde neviděl obhajobu vystavenou na následujícím sporu:
Piráti způsobí ročně vyšší škody, než je HDP celého světa
Pokuta z uvedeného případu představuje 80 tisíc dolarů za jednu písničku. Kolik je na celém internetu sdíleného obsahu? Začněme nejpopulárnějším torrentovým trackerem www.thepiratebay.org. Na torrentech, které zprostředkovává piratebay je každou chvíli aktivních asi 20 milionů uživatelů, kteří díky použité technologie všichni zároveň i sdílí. Budeme předpokládat, že každý uživatel stahuje/sdílí pouze dvě alba. Hudební album obsahuje obvykle 12 písniček a škodu vzniklou na jednom filmu budeme pro jednoduchost považovat rovnou hudebnímu albu. Kolik by tedy činila souhrná pokuta pro všechny uživatele sítě piratebay?
20 milionů sdílejících uživatelů * 2 alba * 12 písniček na albu * 80 tisíc pokuta = 40 bilionů dolarů
PirateBay ale není zdaleka jediný tracker a odhaduje se, že více, než polovina torrentového provozu jde úplně mimo něj. Dostáváme se tedy na částku 80 bilionů dolarů. A kolik činí HDP celého světa? Podle mezinárodního měnového fondu je to 60 bilionů dolarů. Již jsme překročili světové HDP a to jsme zatím vzali v úvahu pouze jediný způsob sdílení. Dále zde máme mnoho dalších sítí, jako Limewire, Usenet, DC, …
Osmý dodatek ústavy USA říká: “Excessive bail shall not be required, nor excessive fines imposed, nor cruel and unusual punishments inflicted.” - “Nesmí být vyžadovány nadměrné kauce, ukládány nadměrné pokuty, nebo kruté a mimořádné tresty.”
Je možné, aby všichni piráti světa způsobovali větší škody, než kolik hodnot se vyprodukuje v celé společnosti?
Ovšemže ne, ale právníci nadnárodních korporací již dokáží porazit i zdravý rozum a je jen otázkou času, kdy se podobných excesů dočkáme i my*.
*Záleží na tom, kdy si někdo z OSY zla vzpomene, že jeho nahrávací studio již není nejmodernější v Evropě a musí inovovat…
Při brouzdání internetem jsem narazil na zajímavé internetové aukce s přívlastky “bláznivá” či “super”, kde se dají výhodně získat různé druhy spotřební elektroniky. Hned na úvodní stránce aukce supervyhodne.cz nás do očí praští upoutávka “iPhone vydražen za 647 kč” a každý rozumný člověk hned zbystří a začne hledat, kde je zakopaný pes.
V nadpisu odstavce jsem dal slovo aukce do uvozovek, protože (podle mého skromného názoru) se o žádnou aukci nejedná. V principu tyto “aukce” probíhají tak, že kupující přihazují po malých částkách k vyvolávací ceně draženého předmětu. U každého předmětu pak běží časový limit(zpravidla jednotky až desítky vteřin), kdy je možné na předmět přihodit a po uplynutí limitu získává předmět poslední přihazující. Pokud během odpočtu přihodí někdo další, časový limit se obnoví.
Toto je jen stručný přehled pravidel, jež jsou společná pro všechny podobné “aukce”. Dalši podrobnosti jsou pro pochopení principu hry nepodstatné.
“Aukce je způsob nákupu a prodeje zboží pomocí nabízení a přijímání nabídek a poté prodeji draženého předmětu vítěznému kupujícímu.” - en.wikipedia.org (překlad)
Nedokážu říct, co všechno je schopna pojmout definice aukce, ale zde se spíše jedná o loterii s aranžmá aukce. Dražený předmět lze získat za zlomek své hodnoty, avšak také je možné do jedné aukce nasypat desetinásobek a člověk odejde s prázdnou.
Návštěvník takové “aukce” si tedy zřejmě řekne, že za pakatel může vydražit třeba právě onen iPhone a že jen zkusí štěstí. Jenže někdo jeho příhoz přebije a co teď? Vrazil do aukce peníze a nic z toho nemá. Tak přihodí znovu a znovu, aby své peníze získal zpět. Nepřípomíná vám to trochu výherní automaty? Rozdíl je v tom, že výherní automaty musí být ze zákona nastaveny tak, aby vyplácely zpět určitou část vkladu. Zde nic takového neplatí a profit provozovatele je takřka neomezený.
Jak vlastně vypadá průbeh takové “aukce” z finančního hlediska? Podklady pro výpočty jsem vzal z “aukce” supervýhodně.cz
V následující tabulce jsou uvedené zisky zloděje provozovatele z ukončených aukcí při základní ceně příhozu.
| Název předmětu | Vydražená cena [kč] | Reálná hodnota předmětu [kč] | Výnos z příhozů [kč] | Zisk provozovatele [kč] |
|---|---|---|---|---|
| Apple iPhone | 514.63 | 7500 | 59265 | 51765 |
| Sony cybershot | 168.31 | 4500 | 19305 | 14805 |
| MS lifecam | 21.93 | 500 | 2415 | 1915 |
| Samsung SCX | 204.19 | 4200 | 23445 | 19245 |
Pokud si spočítáme, jakou hodnotu má ve skutečnosti jeden příhoz v relaci s reálnou hodnotou výrobku, pak nám dojde docela směšné číslo okolo 3 kč, což je vlastně hodnota našeho poctivě koupeného příhozu za 15kč. Pár takových aukcí a provozovatel je na Bahamách ….
Pozn: Provozovatelé supervyhodne.cz navíc výherci účtují konečnou cenu vydraženého předmětu(např. u IPhone je tedy zisk vyšší o 514kč)
Zkusme se nyní vžít do role provozovatele. Brzy zjistíme, že tento způsob podnikání s sebou přináší jistá rizika(zanedbáme trestní stíhání). Například se může stát, že by měl časový limit vypršet před tím, než dosáhne hodnota nabídek trojnásobku ceny zboží. Tomu lze lehce odpomoci - zkrátka necháme hlasovat i našeho člověka(spíše ale automatického robota) a pokud nikdo limit neobnoví, tak přihodíme sami. Pokud nebude o předmět nadále zájem, pak se smíříme s tím, že nám předmět zůstane(pokud ho vůbec už máme koupený) a budeme ho muset dražit znovu(vždyť jsme si nahrabali už na příhozech lidí, kteří “aukci” projeli).
Jak hned ze začátku vzbudit dojem, že jsme zavedená firma? Jednoduše necháme proběhnout pár aukcí s našimi roboty(viz výše)
Tento způsob podnikání nespadá pod přísnou kontrolu jako třeba hrací automaty a tak se představivosti meze nekladou. Vždyť kdo nekrade okrádá rodinu.
supervyhodne.cz
swoopo.com (anglicky)
bidfromtheheart.com (anglicky)
Přeji hodně štěstí
Čas od času je každý uživatel PC postaven před otázku nákupu nové klávesnice. Ačkoliv je většina produktů, souvisejících s PC, podrobena vyčerpávajícím recenzím, diskuzím a flamewarům(AMD vs Intel, Nvidia vs ATI, Linux vs Windows), u klávesnic je často celé rozhodování uživatele zredukováno na způsob komunikace této periferie s PC (PS/2, USB, wireless). Přesto si myslím, že právě klávesnice, jakožto hlavní uživatelské vstupní zařízeni, je jedním z nejdůležitějších prvků každého PC.
K napsání tohoto blogpostu mě(kromě soutěže o netbook Amilo Mini) motivovala nedávná zkušenost s nákupem bezdrátové klávesnice a myši. Jakožto dlouholetý uživatel PC jsem zvyklý na standardní rozložení kláves, které je do značné míry definované slavnou klávesnicí IBM Model M z roku 1984.
Tento design a rozložení kláves přežil s drobnými úpravami(přidání Windows kláves viz Unicomp keyboard) dodnes a to především u nejlevnějších modelů (např. Chicony). Mezi dražšími klávesnicemi se velmi často objevují designerské výstřelky. Zde uvedu některé z nich a pokusím se jim přijít na kloub.
Pokud chceme koupit běžnou(drátovou) klávesnici, pak máme stále na výběr dostatek těch “standardních”. Při koupi bezdrátového setu se ale kompromisům nevyhnete. Mé útrapy jsou k dohledání v poradně žive.cz. Nalezl jsem pouze jedinou klávesnici, která po designové stránce splňovala mé představy a to FSC Wireless set LX850 Piano black.
Bohužel ale fujitsu siemens dodává do ČR klávesnice s velmi obskurním potiskem kláves(zřejmě jakási unifikovaná středoevropská varianta), čehož jsem již před tím litoval po koupi notebooku FS Amilo Pro V3205. Na těchto klávesnicích se sice nachází popisky pro české klávesy, ale zcela chybí popis kláves !@#$%^&*() v horní řadě základního bloku klávesnice. Musel jsem tedy zvolit kompromis a zakoupil jsem bezdrátový set Logitech Pro 2800 Cordless Desktop
Klávesnice je sice trochu nafouknutá kvůli multimediálním klávesám, ale rozložení kláves je zcela v souladu s mými představami. Navíc je součástí setu i výtečná bezdrátová myš Logitech MX 620.
Pokud si dáme uvedené klávesnice do kontextu s jejich cenami, tak zjistíme zajímavý paradox. Zatímco u drátových klávesnic se standardní design a rozložení kláves objevuje především u těch nejlevnějších, u těch bezdrátových je situace zcela opačná. Mezi bezdrátovými klávesnicemi do 1000 kč nenajdeme snad jedinou s decentním designem a standardním uspořádáním kláves.
Každý má asi jiný vkus a co zde prezentuji jako nevýhody, může někdo pokládat naopak za přínosy. Faktem ale zůstává, že se vyplatí při nákupu klávesnice nehledět jen na cenu, ale pořádně si klávesnici prohlédnout a (pokud možno) i vyzkoušet. Takto stráveného času nebudete zcela jistě litovat.
Co mají společného všechny automatické jazykové překladače? Ať už se jedná automatický překladač libovolného výrobce, věty převedené do českého jazyka působí směšně vždy. Nezapomenutelné jsou zejména e-maily od České Spořitelny “drahoušek zákazník”. Ani stránky počeštěné pomocí vychvalovaného Google translate nepůsobí příliš věrohodně.
Vždy jsem si tedy myslel, že se jedná především o experimentální technologie a jejich praktického nasazení se ještě hezkých pár let nedočkáme. To se však změnilo, když jsem na stránkách www.zive.cz klikl na kontextovou reklamu, nabízející výkonné chlazení do PC. V mžiku jsem byl přenesen na stránky www.tntrade.cz, kde jsem si mohl vybrat svůj vysněný chladič se “šesti heatpipovými trubicemi, pájenými ploutvemi a lehkou váhou”.
Inu, šotek se může vyskytnout všude. Trojnásobný šotek však byl pro mě podnětem k dalšímu průzkumu. Jak jsem se tak probíral obsáhlým katalogem, dozvěděl jsem se například následující:
Dokážu pochopit, že není možné na nudné katalogizování výrobků najmout kvalifikovanou sílu a tak jsem schopen přimhouřit oko nad technickými nesmysly. Slovní spojení “nižší výška”, či “lehká váha” však dávají tušit, že popisky netvořil člověk(tedy alespoň ne česky hovořící). Pravopisných chyb a neobratných vyjádření je na uvedených stránkách takové množství, že se zcela jistě nejedná o náhodný šum, ale spíše o systematickou chybu(stačí “zalistovat” katalogem).
Provozovatel stránek zde tedy zřejmě místo zaměstnance najal stroj, nebo ukrajinského dělníka. Jedná se možná o průkopnický počin na poli zaměstnávání strojů, avšak o jeho úspěchu rozhodnou zákazníci. Já osobně bych si u nich nekoupil ani slanou vodu, přestože společnost “dnes patří mezi nejvýznamnější distributory v této oblasti v České a Slovenské republice a v některých komoditách si udržuje několik let vedoucí pozici na trhu.” a “důsledně buduje image a postavení zastupovaných značek na trhu”
Vítejte na novém blogu. Toto je první příspěvek, který byl vytvořen automaticky. Upravte ho, nebo smažte, a začněte blogovat!
Články z tohoto blogu zatím nebudou zobrazeny na titulní straně blogů Živě.cz ani v přehledu na www.Zive.cz. Stačí ale, když budete aktivní, když budete do blogu psát články. Potom si vás buď sami všimneme, nebo můžete požádat o zařazení do skupiny Vybraných blogů. Ty potom Živě silně propaguje a autoři nejlepších článků si navíc mohou vydělat.
Další podrobnosti najdete v pravidlech.
Partnerská sekce pro IT profesionály:
Microsoft TechNet/MSDN
